Město Třinec již po sedmé hostilo start MČR v horském maratonu dvojic, kde nemohli chybět ani členové našeho MajDay týmu. Pro Marcelu Raszkovou (Maci) to byla premiéra, zato Lukáš Wawrosz si tento závod šlapal už po čtvrté.
Na startu jsme byli opravdu natěšeni. Tři tisícovky závodníků kolem Vás vždy zvednou adrenalin v těle, navíc předpověď počasí vypadala na rozdíl od minulého ročníku dobře. Start se tentokrát netradičně uskutečnil na atletickém stadionu v Třinci, kde jsme v 10 hodin večer spolu s ostatními zažehli čelovky a vydali se na trať, za mohutného podporování přihlížejících diváků. Z nabízených dvou variant jsme si zvolili délku „Short“, což je v překladu 86,4 km s převýšením 5052 m.
Po slavnostním zahájení jsme si zaběhli jedno „kolečko“ na atletickém oválu a dále jsme svižně pokračovali skrz Třinecký lesopark. Na základě Lukášových minulých „rychlých startů“ souvisejících se spolehlivým zakyselením nohou již pod Javorovým, jsme letos změnili taktiku. Měli jsme v plánu celou trasu zvládnout rychlou chůzí, kdy si člověk lépe rozvrhne porci sil a energie. Myslíme, že zhuba do poloviny závodu se to dařilo poměrně dobře. Na občerstvovacích stanicích jsme vždy doplnili tekutiny, snědli nějaké to ovoce, sladkou tyčinku, protáhli nohy a pokračovali dále. Rohlíky se šunkou a sýrem, které jsme si každý nesli v batohu, byly vždy za odměnu pouze na vrcholech (doporučené množství 4ks, dělené na polovinu). Po tom všem sladkém, co sníte během závodu, je ten rohlík opravdu k nezaplacení.
Myslím, že optimismus a nadšení padá pro většinu závodníků po absolvování Lysé hory, kdy dorazíte do Ostravice na pilu. V nohách máte již něco málo přes 40 km a začíná spolehlivě působit spánkový deficit. Někteří závodníci kolem polehávají, jiní s nadšením pijí teplou polévku z kelímku, další zase lepí nohy a promazávají vazelínou podrážděnou kůži. Organizátoři vyhlašují v pravidelných intervalech odjezdy svozových autobusů do cíle, což rozhodně nepřidává na vůli dokončit závod. Ten, kdo šel B7 již několikrát si navíc uvědomuje, co se právě chystá – kopec Smrk, který je dle mého názoru nejnáročnější vrchol na trase a to hlavně svou délkou při výstupu a monotónností při sestupu. Letos jsme si to s Maci potvrdili „ospalou“ krizí při cestě dolů, ze které nás probudila až průtrž mračen. Po zbaštění párků a vypití litrů ionťáku jsme pokračovali dál na Čertův mlýn, na jehož úpatí čeká několikakilometrová asfaltová cesta, kterou unavené nohy rozhodně ocení.
To se již ze závodu stává „pochod marodů“, protože pokud zde nemá člověk obvázaná kolena, či „tejpy“ po celém těle, tak je již dávno v cíli, nebo snědl pár brufenů, a tedy necítí už vůbec nic. Čertův mlýn je náročný kopec se strmým stoupáním uprostřed. Věřím, že ne jen my jsme pocítili značnou úlevu, když z dáli zaznělo pípání čipové kontroly na vrcholu. Síly už postupně docházely, a proto nám cesta nahoru trvala skoro 3 hodiny!
Na Pustevnách na nás čekala (déle než bylo plánováno) podpora kamarádů z řad majdejáků, kteří určitě dodali odhodlání a touhu dojít do cíle, i když nás bolel každý kousíček těla. Proto jsme se po občerstvení zvedli a vyrazili směrem k cíli. Kontrolu v Ráztoce jsme se vzhledem ke stavu rozhodli nedávat, a proto naše trasa dostala přízvisko „zkrácená“ (oficiální možná varianta).
Vše vypadalo nadějně, avšak již po cestě dolů z Čertova mlýna se u Maci projevovaly bolesti, které postupně sílily a z Radhoště to začínalo být nesnesitelné, kde mi moje parťačka začala kulhat a vidina cíle se vzdalovala. To již byla sobota, mezi 8 a 9 večer - opět jsme museli šlapat s věrným kamarádem čelovkou, který nám alespoň trochu ukazoval cestu přes hustou mlhu. Abychom se nenudili, tak cestu nám zpestřila bouřka s blesky, díky které jsme promokli na kost. Provazy vody byly tak husté, že za pár sekund se štěrková cesta změnila v potok vody. Tak intenzivní déšť jsme asi ještě na vlastní kůži nezažili.
Zdravotní komplikace v kombinaci s bouřkou nám zastavili postup do cílového města Frenštátu pod Radhoštěm a tak jsme se rozhodli skončit na Pinduli. Cílovou medaili nemáme, ale vzpomínky a zážitky zůstanou. Dali jsme B6, což se taky jistě počítá :)
Děkujeme Všem za skvělou podporu!
